Kolonizace českých zemí

Po další odlmce, dané hlavně mojí vlastní neproduktivitou a později (v momentech, kdy by rozhodně bylo co komentovat) mým vytížením, přináším  stať na téma kolonizace českých zemích, nepřekvapí snad, že jde o práci, kterou jsem zprcovával do školy. Představuje ovšem nastínění méně známé etapy českých dějin a snad omezenému čtenářestvu tohoto blogu nastíní, že český středověk má i jiné části, než Václava, Boleslava, Karla IV. a Jana Žižku.

Na začátek referátu nejdříve pojednám o použité literatuře, použil jsem jak doporučené knihy ze zadání referátu[1][2] a dále jsem výběr doplnil i o další, které ovšem s tématem nemusí přímo souviset, ale dovolují širší náhled na celou problematiku kolonizace. Jmenovitě Příspěvek k vnitřní kolonizaci raně středověkých Čech a Ekonomické proměny v Přemyslovském státě za panování nástupců Boleslava II. Jiřího Slámy ze sborníku Studia Mediaevalia Pragensia 6[3]. Dále pak knihu Tomáše Petráčka Nevolníci a svobodní, kníže a velkostatek[4]. Dále k výkladu samotnému. Nejprve se budu věnovat hrubému zasazení kolonizace do širšího rámce českých dějin, dále pojednám o zahraničních kořenech kolonizace a předobrazu německého práva. Posléze již přikročím ke kolonizaci samotné, nastíním její rozdělení, jejím navázání na předchozí vývoj v českých zemích a její postup zde.

Ferdinand I – Vsugerovaná slabomyslnost?

Po delší době přicházíms dalším historickým esejem, tentokrát na téma slabomyslnosti posledního Habusburka na Pražském hradě – Ferdinanda I. Dobrotivého.

Úvod

Vycházím z předchozí zkušenosti, že kombinovat esej o etnologii a historii nezapadá úplně do rámce našeho semináře [esej vznikl pro seminář Mozek, komunikace a chování], takže se pro jistotu přesouvám do roviny, kde je pojednání o psychice a mozku nevyhnutelné. Ovšem ani teď se nehodlám vzdát svého historického náklonu a pokusím se v krátkosti přiblížit Vám a možná i účastníkům semináře způsob, jakým se mohl porod, výchova a epilepsie projevit na osobnost a způsobu vlády Ferdinanda I. Vycházet budu z knihy Gerda Hollera Ferdinand I. – Poslední Habsburk na Pražském hradě, [aneb] Spravedlnost pro císaře¹. Holler se v knize snaží prokázat, že tento panovník nebyl slabomyslný (historiografie ho častovala termíny od slabomyslnosti po kreténa).

K samotnému výběru tématu mě přivedla i skutečnost, že v rodině mám jednoho epileptika, tudíž mám i vzorek pro srovnání, resp. porovnání vlivů doby první poloviny devatenáctého století a dnešní doby správné medikace na postiženého.

Culture

Note: This essay was addressed to my friend Kia whom i’ve been duscussing this matter with, cheers for inpiration.

Dear Kia,

I promised you the basic manual to cultures, and here it is, I hope it will clarify the matter a bit and it will help you with not being offended because being offended is the most idiotic thing one can do, really.

First of all we should start with something grandiose, something everyone remembers and some mislead people even glorify it. The Roman Empire, I reckon that you can think of some basic facts from the top of your head, like Latin, controlling almost whole Europe, northern Africa and the Middle East (Levant and such). We can both agree that the Romans had a very distinctive culture (contrary to the broadly accepted opinion that they stole everything from the Greek, this is rather ignorant remark and whenever you encounter anyone claiming that Rome wasn’t original at all I advise you to punch them in the face and after that enlighten them). I will not bother you much with dates, I believe in your capability of googling. My goal is not to deliver you the tiresome history in dates, but a shorter essay on cultures (written in a style of a letter). But I presume I keep talking too much about my goal and not enough about the Rome itself.

Ministerstvo zdravotnictví varuje: Gramatika způsobuje nevolnost, zánět prostaty a vyprchání životní radosti

Zvu takhle slečnu ven a ona mi povídá, že jsem odpornej jako gramatika. Zaradoval jsem, že mám vyhráno, protože gramatika je přeci krásná a život zjednodušující záležitost. Ovšem mýlil jsem se, I to se někdy může stát, že vaše racionálně podložené dojmy nebudou správné.

Gramatika se dnes pomalu ale jistě začíná zařazovat mezi artikl, který je naprosto nepřípustný v privátních konverzacích vedené přes internet. Něco jako fotografie rozřezaných psů, nebo odkazy na Two girls One Cup (popřípadě Rickroll, ale ten není odmítán tak vehementně). Jak je možné, že se věc, která prapůvodně sloužila ku zpřehlednění jazyka, najednou stává jeho nejméně oblíbenou součástí?

Neoficiální cena o nejlepší blog roku

Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodl vydat cenu o nejlepší blog roku, do ankety se přihlásilo jen Vigilum a tak se stává vítězem! Výhercům gratulujeme a ceny jim předáme osobně!

MSP

Pár slov k národnosti

Národnost je ošemetná otázka, která vždy rozdmýchá oheň mezi liberály a zbytkem světa, jedni tvrdí to a druzí ono a pro všechny je jedno společné, jakákoli inteligentní úvaha je roznesena pod kopyty ideologické zaslepenosti. A na tu stejně nikdy člověk sám nepřijde. V následujícím textíku se pokusím co nejvíc nestranně posoudit, jak se to má s národností, inu, čtenáři obrň se a pokračuj.

Charlie Zheb(d)ol

Nejsem Charlie, nejsem ani sýr, ani Mohamed a pozorností pozoruji, že se celý svět posadil na zadek z vystřílení jedné redakce, obchůdku a policisty. Mám kapku zpoždění, ale lepší psát s odstupem, než se vyjádřit hned, to nejsou ještě myšlenky jasné a už vůbec ne promyšlené. Každopádně, co se to děje? Podle médií se to zdá být naprostým šílenstvím, ale k šílenství to nemá ani nakročeno, je to jednoduchá eskalace muslimského problému, teď kupodivu nemyslím ten imigrační, ale ten Syrský. Vezměme to od začátku, když Islámský stát nabýval na síle (díky nekonečné intervenční politice USA), tak samozřejmě zapůsobil na fundamentálně založené muslimské spolu-evropany, ti se rozjeli za černou vlajkou s bílým kruhem, aby pomohli svým bratřím ve víře (není to nic, co by organizované náboženství neznalo, kupříkladu křížové výpravy za obnovením svaté země). Hlavní úlohou islámského státu je obnovení Chalífátu, ovšem, jak se to  má vždy s agresivními obránci víry, tak se musí víra bránit všude. Dokonce i v Evropě, když někdo zparoduje proroka Mohameda, tak se s tím něco musí udělat, nikdo si přeci nesmí tropit šoufky z proroka! Něco podobného se honilo hlavou útočníkům a dopadlo to, jak to dopadlo. 

Jak se to má s církví?

Církev, o které chci mluvit, je křesťanská, protože o ostatních se nemůžu rozumně vyjádřit, poněvadž mi chybí vědomosti, ale říkám si, že v našem prostředí jsou křesťané horkým želízkem v ohni a krom obecného přiblížení občanskou výchovou na druhém stupni základní školy se o nich jeden vlastně nic nedozví. Samozřejmě jsem donedávna věřil opaku, jenže můj kamarád mě vyvedl z omylu, když jsem se mu snažil překotně vysvětlit, jak se to má s církví, Ježíšem a přístupu k Bibli. Celý výklad se tvářil lehce zmateně, mohlo to být složitostí tématu, ale větší váhu přikládám dvěma pivům na lačno. Ať se to má jak chce, byl jsem požádán, abych to raději sepsal, protože v tom bude snad pořádek. Inu, dejme se do toho.

Hon na kuřáky, Links two drei VIER!

Regulace trhu, opojný nástroj levicové politiky, který může dobře sloužit, ovšem při jisté úrovni použití se stává nástrojem smrtelným, minimálně pro trh a pokud seberete trhu nohy, za chvíli vám přestane chodit i ekonomika. Ale abych nezněl jako anarcho-kapitalista, musím přiznat, že jistá regulace je nutná, jako u každého aspektu lidství, pokud zahodíte uzdu pryč a necháte koně, hyjé, běžet, kam si zlíbí, tak to nepovede k ničemu dobrému, ovšem stejně se to má i s protipólem, když je budete držet moc zkrátka, tak to nakonec dopadne tak, že se na kozlík dostane blbec a vyjede s nimi z cesty, nabourá do stromu a zabije je. Obdobně se to má i s regulací kouření ve společnosti, zásada 18+ je jen prospěšná, zákaz kouření ve školách, samozřejmě vynikající nápad, zákaz kouření na zastávkách, ten už je schůdnější v rozumné variantě, kdy se člověk od ostatních vzdálí, aby jim nesmrděl pod nos, ale evropský model pěti set metrů je už zcestný a tak bych mohl pokračovat, až bych se dostal do Estonska, kde to mají kuřáci opravdu těžké.  K čemu tímto zdlouhavým a zajisté únavným úvodem mířím? Připravovaný protikuřácký zákon, nejenže je to metla na milovníky tabákového dýmu, ale ještě je to omezení trhu, ovšem už to není to rozumné. Inu, popišme si situaci.

Zemanská hysterie, červené karty, kavárníci na kříži s hospodou a kam se vrtnout, pokud nejsem na ničí straně?

S úsměvem na tváři už nějakou chvíli (ne)sleduji dění v Čechách, Zeman udělal průser v číně, Zeman řekl to a ono, Zeman dělá ostudu, ze strachu, že na mě odněkud vyskočí obávaný aligátor, ze strachu se radši vzdaluji od televizní obrazovky, ranní poslech rádia nahradil hudební přehrávač a moje večerní brouzdání za informacemi ustoupilo pročítání geopolitické satiry. Proč? Inu, odpověď je snadná, nemám náladu poslouchat cinty z intelektuální kavárny, nebo jejich hospodských protějšků. Ale hezky popořadě, co se děje?